11. Přibit na kříž

Napsáno 4. ledna 2024

Smíření

Odpuštěním vrcholí Kristova pozemská dráha. Kristus na kříži je odsouzen zemřít. Přesto říká: „odpusť jim pane, protože nevědí, co činí.” (Lk 23, 34). Jde o odpuštění, ve kterém je přítomen soucit. Kristus by mohl udělat zázraky, které by mu zajistily víru všech. Už by nebylo třeba říkat „odpusť jim, protože nevědí, co činí”. Věděli by všichni. Věřili by všichni, vírou hraničící s jistotou. O to ale Bůh nestojí. Chce, aby ho každý z nás našel ve skrytu, tichosti a odpoutanosti.

Na začátku knihy Výstup na horu Karmel Jan od Kříže píše: „Od té doby, co v nic jsem spočinul, shledávám, že nic mi nechybí.” Ukazuje nejen cestu, ale i návod: prožitek, že „nic mi nechybí”, žádné předměty, zážitky. Stav setrvání v nic je totiž jinak těžko uchopitelný. Že by setrvání v prázdnotě bylo tím nejdůležitějším? Předpokladem všeho? Setrvání v „nic” přináší časem dotek Absolutna, přicházející Boží království, které se projevuje zpočátku nepozorovaně. Kristus říká: „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno” (Mt. 6, 23).