8. Plačící ženy
Napsáno 7. ledna 2024
Škodlivý soucit
Ve čtvrtém zastavení jsme prožili účast matky, která posiluje Krista. Plačící ženy jsou příkladem soucitu, který oslabuje, neposiluje. „To je konec, všechno je ztraceno.” Jde spíš o zoufalství, které bývá odrazem vlastní nedostatečnosti. Kristus jim říká: „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi” a o něco dále: „Co se stane se stromem suchým, když toto se děje se stromem zeleným” (Lk 23, 27–31).
Zdánlivě krutá slova odhalují nedostatečnost plačících žen… Je to výzva: nezoufejte, k ničemu to nevede. Sochu Zoufalství jako jednu z neřestí působivě ztvárnil v Kuksu Matyáš Bernard Braun: svíjející se žena se zděšeným výrazem, která si dýkou bere život. Kristus možná těm ženám otevřel oči a pomohl jim i z pozice odsouzence chvíli před smrtí.